Politické intriky i skutečné lásky otce vlasti Karla IV

Když jeho milovanou manželku po všech těch nekonečných ceremoniích uložili do studené hlíny, měl jen pár chvil na smutek a vzpomínání. Víc času na lítost není… Vždyť vdovcem je korunovaná hlava!

Novopečený český král Karel IV. je zase k mání. Zatím zplodil jen dvě dcery. A ty, pokud se dobře neprovdají, jakoby by ani nebyly. Vládce má tedy co dohánět. Země potřebuje novou královnu. Takovou, co Karlovi povije zdravého, silného syna. Následníka trůnu!

Všemi milovaná Francouzka
V pouhých sedmi letech se setkávají před oltářem. Je polovina května, teplo k zalknutí. V Paříži je biřmován český kralevic Václav. Slavnostně přijímá jméno Karel. Ještě předtím se ovšem koná dětská svatba! Nevěsta i ženich plni rozpaků poslušně přijímají své břímě. „Francouzská princezna Blanka z Valois je pro tebe ta pravá. Jednou mou volbu oceníš!“ říká Jan Lucemburský, Karlův otec. Co na to mladý pán? Raději by si hrál, než se potil vystrojený do slavnostního. Na nějakou holku náladu nemá. Svou ženu si ale zamiluje. Ovšem až mnoho let po jejich nejistém „oui“…

Manželé se znovu setkávají až v plnoletosti. Ve středověku za ni považovali dovršení patnáctého roku věku. Než se však stačí řádně sblížit, vyráží Karel do Itálie, aby se účastnil tamějších otcových výbojů. Prý si v cizině užívá, nechává se zaučovat do tajů lásky. Co zbývá Blance? Čekat. Celé čtyři roky. Pak je ale vyzvána, aby spolu se svou francouzskou družinou vyrazila do Prahy, kde ji čeká Karel. Je červen, začíná parné léto. Když se manželé setkávají, je panorama města ukryté pod rouškou noci. Až ráno Blanka zjišťuje, že namísto přepychových paláců a pohodlných komnat, ve kterých vyrůstala, ji čekají zcela nevyhovující ruiny Pražského hradu. S Karlem, který byl zvolen za správce země, z nich musí vybudovat sídlo králů. To ale není vše. Ani jeden nemluví česky nebo alespoň německy. Společně se učí výslovnost slovíček, dávají dohromady první věty. I proto lid Blanku miluje. Je krásná a přece pokorná. Snaží se sžít s českou zemí a jen necelý rok po svém příjezdu přivádí na svět prvního potomka, dceru Markétu.

Spravedlivým vladařem?
Druhé dcerce Kateřině je pět let, když jsou Karel s Blankou 2. září roku 1347 korunováni ve Svatovítské katedrále za českého krále a královnu. Žehná jim při tom 1. pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Štěstí jim to ale nepřinese. Pár měsíců po korunovaci Blanka náhle onemocní a umírá, je jí pouhých třicet dva let. Prý to byla tuberkulóza nebo mor. Někteří dokonce tvrdí, že možná šlo o sebevraždu… Karel je zničen. Původně pouze politicky výhodný sňatek se změnil v harmonické manželství. On ji miloval, ona jej respektovala a byla mu oporou. Král ale nemůže zůstat sám, utápět se ve smutku a beznaději. A tak osobně vyjednává s anglickým králem Eduardem III. Vyhlédl si totiž jeho šestnáctiletou dceru Isabel…

Jenže! Je tu ještě jeden kandidát. Vlivný rod Wittelsbachů, s nimiž nemá Karel dobré vztahy. Ale sňatkem s ženou z jejich krve by mohl vše urovnat. Jedna taková by k dispozici byla. Dvacetiletá Anna dostane vynikající věno. A manželstvím by si Karel upevnil moc v římské říši. A právě po tom nejvíc touží. Má to jeden háček. Námluvy v Anglii jsou u konce. Pomalu se chystá svatba a král může mít jen jednu manželku. Karel taktizuje, volí každé slovo. Balancuje na ostří svých politických schopností. Ovšem s úspěchem! Podaří se mu zrušit zasnoubení s Isabel, ale vztahy s Anglií zůstávají přátelské! Je tedy na čase plánovat svatbu s Annou.

Konečně mužský potomek!
Annu Falckou korunují českou královnou v roce 1349. Zdá se být ideální manželkou. Nemá ambice zasahovat do řízení země. A co víc: korunu jí na hlavu nasazují už v pokročilém stádiu těhotenství. Když přivádí na svět následníka trůnu Václava, lid i Karel šílí nadšením. Král v pouhých jedenácti měsících svého prvorozeného zasnoubí. Nevěstou má být Anna Svídnická, dědička Svídnicka, jediného polského území, které není součástí Koruny české. Vše je najednou tak jasné. Nečekaně ale přichází těžké časy. Nejdříve sám král onemocní podivnou chorobou, která jej na dlouho oslabí. Příčina? Prý špatně namíchaný nápoj lásky! Rozumem nepříliš obdarovaná Anna svého manžela údajně nechtěně přiotrávila. Největší rána přichází v prosinci roku 1351. Malý Václav umírá a třináct měsíců po něm i jeho matka, královna Anna. Karlovi je třicet sedm let. Z jeho tří dětí žije pouze jedenáctiletá dcera Kateřina, zasnoubená s princem Rudolfem Habsburským. Mladšímu bratrovi krále Karla, markraběti Janu Jindřichovi, se ke všemu narodil syn. Existuje nebezpečí, že lucemburský rod vymře a dědictví získají Habsburkové! Nedá se nic dělat, český král musí znovu k oltáři. A kdo je jeho vyvolenou? Kdo jiný než snoubenka Karlova zemřelého syna, Anna Svídnická!

První česká císařovna
Jednání o sňatku jsou završena v březnu 1353. V květnu je pak svatba. V červenci Annu korunují českou královnu, v únoru následujícího roku získává i korunu německou. Dívka se na rok vrací ke své matce a znovu svého muže vidí až při jeho korunovaci na císaře. Do Říma cestuje mladičká královna už v doprovodu českých rytířů. Do baziliky sv. Petra už vstupují bok po boku. Právě zde je jim 5. dubna 1355 na hlavu vložena císařská koruna.

Každý čeká, kdy Anna ohlásí „šťastnou událost“. Čas ubíhá, napětí roste… Trvá dlouhé roky, než královna porodí první dítě. A je to zase dcera, Eliška. I když příchod holčičky na svět provází mohutné oslavy, Karel ztrácí trpělivost. Přestává věřit, že bude mít syna! Proto vylepší i vztahy se svým bratrem. Malá Eliška se má jednou provdat za jednoho ze synů Jana Jindřicha. Jejich dítě by se tak stalo císařovým nástupcem. Jen co se podivná smlouva řádně dojedná, Anna ohlašuje další těhotenství. V únoru roku 1361 se císař Karel konečně stává otcem vytouženého dědice Václava. Celá země slaví několik týdnů, král je nadšen. O rok později Anna umírá během komplikovaného porodu. I s novorozencem, dalším chlapečkem. Svůj úkol už ale splnila.

Císař Karel truchlí nad smrtí své mladé a mimo jiné prý i velmi inteligentní ženy. Na několik měsíců se zavře na Karlštejně. Žádná rychlá výměna manželek se tentokrát nekoná. Do chomoutu ale otec vlasti ještě jednou vleze!

Zasloužilá královna-matka
Svatba sedmačtyřicetiletého Karla s šestnáctiletou Eliškou Pomořanskou se koná v květnu 1363 v polském Krakově. Po příjezdu do Prahy novomanželku korunují na českou královnu. Ovšem až dva dny po Karlově prvorozeném synovi Václavovi! Proč? Aby se jasně ukázalo, kdo bude dědit. Kdo na Pražském hradě hraje prim! I na ni, mladinkou ženu v rozpuku, mají stresy kolem vládnutí neblahý vliv. Trvá roky, než porodí prvního potomka. Pak jde ale vše ráz na ráz. Královský pár zplodí celkem šest dětí, čtyři syny a dvě dcery. Vezmeme-li v potaz Karlův věk a čas, který spolu manželé stráví, je s podivem, jak jim to spolu jde. Císař totiž musí často cestovat.

Eliška své děti miluje a střeží jak oko v hlavě! Protěžovaného nevlastního syna Václava nemůže vystát. Štve proti němu svého nejstaršího Zikmunda. To ale nemůže nic změnit na tom, že ji Karel obdivuje: je chytrá, tvrdohlavá a umíněná a ke všemu to umí dobře s penězi.

Když císař 29. listopadu 1378 umírá na zápal plic, jeho místo na českém trůnu zaujímá Václav. Jenže rozmazlený následník hodně pije a oddává se radovánkám. Prostě to není muž z oceli, jaký má vést lid. Raději, než vládnout zemi, jezdí na lov. Eliška se snaží rozhodovat v důležitých věcech coby regentka. Touží po moci, vzrušuje ji vládnout. Nakonec se ale zabrzdí a rozhodne se raději plně věnovat výchově svých dětí. Konec života prožívá ve svých východočeských městech. Umírá 14. února 1393 v Hradci Králové, naprosto vzdálena zmatkům, které hýbají českým královstvím.

You may also like...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Translate »
Sdílej HBhistory