Severští válečníci vytvářeli popisy potenciálních zločinců
Kriminalita představovala pro středověké Vikingy velký problém. Podle doktora Gardina Willse z Centra skandinávských studií v Aberdeenu byl tento problém dokonce tak velký, že umělci vymysleli zvláštní způsob, jak zobrazovat ty nejhorší zločince. Tento historik prozkoumal nejstarší popisy Vikingů v islandské literatuře a zjistil, že autoři velice přesně zachycují muže s vysokou hladinou testosteronu, a to včetně tělesných příznaků tohoto stavu.
Kriminalisté už dlouho vědí, že právě vysoká hladina testosteronu patří k typickým rysům mužů, kteří jsou nejčastějšími pachateli násilných trestných činů. Islanďané samozřejmě o existenci testosteronu nic netušili, znali však tělesné příznaky, které jeho abnormální množství provázejí. Článek doktora Willse o tomto tématu vyšel v odborném časopise Viking and Medieval Scandinavia. Vědec na tuto problematiku narazil prakticky náhodou: „Dostal jsem tip na několik článků o spojení tělesných vlastností a testosteronu. To téma mě zajímalo. Pak jsem si uvědomil, že profily, které se používají jako příklady, dobře znám z islandské literatury třináctého století. Objevil jsem důkazy, že doboví autoři znali markery vysoké hladiny testosteronu.“
Kdo jako zrůda vypadá, může se jako zrůda chovat
Historik přidává i konkrétní příklad: „Takovým případem je legendární válečník Egill, který poprvé zabil člověka už v šesti letech. V literatuře vykazuje všechny příznaky vysoké hladiny testosteronu, mezi které patří široké čelo, těžká víčka, nápadná brada a ustupující vlasy. Tento způsob zobrazení muže byl však v té době velmi nezvyklý.“ Wills vysvětluje, že obyčejně se popis osob v islandské literatuře omezoval jen na detaily důležité ve vztahu k příběhu, jako bylo například oblečení, jež symbolizovalo společenské postavení postavy.
Podle Willse si tímto způsobem, kdy nebezpečné jedince popisovali i po fyzické stránce se zvláštním zaměřením na tělesné znaky typické pro kriminálníky, Islanďané předávali mezi generacemi varování. Šlo o upozornění na jedince, kteří by mohli být pro společnost nebezpeční.
„Island v době Vikingů připomínal Divoký západ,“ vysvětluje Wills. „Byl to otevřený prostor plný mladých mužů, kteří spolu soupeřili ve snaze získat co největší a nejúrodnější pozemky, ženy i bohatství. Ve výsledku tam vládlo silně násilné a bojovné prostředí.“ Přestože si Vikingové vytvořili sofistikovaný právní systém, na Islandu neexistoval dostatečně silný stát, který by vynucoval platnost zákonů a trestal jejich neuposlechnutí. Společnost tedy musela hledat jiné cesty, jak se s násilím vypořádat.
Kriminalistické profilování ve středověku
Tomuto problému se věnovala řada dobových knih. Vznikly tak ságy, ve kterých se násilí a jeho neblahé důsledky rozebírají do nejhlubších detailů. I když se většina islandských ság tematicky věnuje desátému století, nevznikly dříve než ve století třináctém, které bylo pro Island zřejmě vůbec nejkrvavější. Autory těchto ság dnes sice neznáme, ale historici předpokládají, že jimi byli bohatí farmáři, respektive že tyto knihy mohly být napsány na jejich objednávku. Právě tito muži, podobně jako v dobách Divokého západu, neměli zájem na eskalaci napětí a násilí.
Aby mohli dále bohatnout a rozšiřovat své statky, potřebovali klid na setí i sklizeň. Právě oni proto měli zájem na tom, aby na ostrově zavládl klid a alespoň relativní mír. Wills dodává: „Když prozkoumáme ságy dostatečně do hloubky, zjistíme, že jejich autoři si plně uvědomovali souvislost mezi tělesnými znaky sociopatů a jejich násilným chováním. V tomto ohledu byli zřejmě první civilizací na světě, která přišla s kriminalistickým profilováním.“
