Pro miliony lidí na celém světě zůstane 8. prosinec 1980 navždy v paměti jako jeden z nejtemnějších dnů moderní historie. Byl to den, kdy byl bývalý člen Beatles John Lennon zastřelen před svým newyorským bytem mužem jménem Mark David Chapman.

Chapman byl bývalý fanoušek Beatles, který Lennona kdysi zbožňoval. Začal jím však opovrhovat pro jeho bohémský životní styl, protistátní prohlášení a provokativní písňové texty. Když byl vzat do vazby, nijak se nesnažil obhajovat svůj čin a tvrdil, že Lennonovo zabití byla „vůle Boží“.

Ani po desetiletích fanoušci nedokážou pochopit, že byl zabit člověk, který byl tak uctívaný pro svou hudební genialitu; tak milovaný pro své poselství míru a lásky. Spekulace o tom, čeho by Lennon v pozdějším životě dosáhl, kdyby žil, jen umocňují bolest, kterou miliony lidí stále cítí.

Bouřlivé mládí
Mark David Chapman se narodil 10. května 1955 ve Fort Worthu v Texasu seržantu amerického letectva Davidu Chapmanovi a jeho ženě Diane. Vyrůstal v Decaturu ve státě Georgia. Když bylo Markovi sedm let, narodila se mu sestra Susan.

O jeho dětství je známo poměrně málo podrobností, kromě toho, že prý žil v neustálém strachu z otce. Tvrdí, že otec matku fyzicky týral a nikdy mu neprojevil sebemenší náklonnost. Tvrdí, že se jako chlapec uzavřel do světa fantazie, kde měl božskou moc nad rodinou „malých lidí“, kteří žili ve zdech jeho ložnice.

Mark navštěvoval střední školu Columbia High School v Decaturu ve státě Georgia. Ve čtrnácti letech užíval drogy. O vzdělání nejevil žádný zájem. Přátelé, které přitahoval, byli dvojího typu: rebelové a věřící. Často byl šikanován a jednou utekl do Atlanty ve státě Georgia, kde žil dva týdny na ulici.

Posedlost a stud
Stejně jako mnoho jiných teenagerů té doby byl i Mark posedlý skupinou Beatles a její hudbou, zejména Johnem Lennonem. A jako mnoho teenagerů té doby se i Mark naučil několik akordů na kytaru, aby napodobil své idoly. Brzy však začal sám sebou kvůli této posedlosti pohrdat.

V roce 1971 se Mark zamiloval do křesťanství a stal se znovuzrozeným křesťanem. Proto Lennonův výrok z roku 1966, že Beatles jsou populárnější než Ježíš, považoval za rouhání. Mark začal Lennona ztotožňovat s ďáblem a nenáviděl se za to, že mu podlehl.

V šestnácti letech se Mark seznámil se svou první přítelkyní Jessicou Blankenshipovou. Začal pracovat jako poradce v letním táboře YMCA v okrese South DeKalb v Georgii. Po absolvování střední školy Mark opustil domov a přestěhoval se do Chicaga. Tam hrál na kytaru v kostelech a křesťanských nočních podnicích a těšil se pozornosti, kterou mu to přinášelo.

Po cestě do Libanonu, kde se vyučil poradcem pro křesťanskou organizaci World Vision International, se přestěhoval do Fort Chaffee v Arkansasu. V tamním přesídlovacím táboře poskytoval poradenství vietnamským uprchlíkům.

Fascinace smrtí
Krátce nato se Mark zapsal na Covenant College. Jednalo se o evangelickou presbyteriánskou vysokou školu svobodných umění v Lookout Mountain v Georgii, kde studovala i jeho přítelkyně Jessica Blankenshipová.

Brzy po příjezdu však měl Mark sex s jinou studentkou. Pocit viny ho natolik přemohl, že začal zanedbávat studium a uvažoval o sebevraždě.

Když Blankenshipová jejich vztah kvůli nevěře ukončila, Mark zanechal studia (už po jednom semestru. Vrátil se k práci v přesídlovacím táboře Fort Chaffee.

Jeho kolegům poradcům však bylo rychle jasné, že se jeho postoj změnil. Brzy poté Mark vyvolal hádku se svým nadřízeným, která vyústila v jeho odchod.

Havaj, Deprese, Manželství
V roce 1977, ve svých 22 letech, se Mark přestěhoval na Havaj, kde ho stále více fascinovaly myšlenky na sebevraždu.

Po neúspěšném pokusu o sebevraždu byl hospitalizován v psychiatrickém zařízení a byla mu diagnostikována deprese. Ještě téhož roku začal v tomto zařízení pracovat. Nejprve v údržbě, poté v tiskárně.

O dva roky později se Mark seznámil s cestovní agentkou Glorií Abeovou a oženil se s ní. Vyrostla na Oahu a seznámili se poté, co mu zprostředkovala cestu do Asie.

Po svatbě si našel práci jako strážný v nemocnici. Po hádce s nadřízeným však dostal výpověď. Poté nastoupil do dalšího zaměstnání jako strážný, ale během několika měsíců dal výpověď.

Kdo chytá v žitě
Na naléhání přítele si Mark přečetl román J. D. Salingera Kdo chytá v žitě. Okamžitě se ztotožnil s šestnáctiletým rozčarovaným hlavním hrdinou příběhu, Holdenem Caulfieldem. (Caulfield po vyloučení z přípravné školy odsuzuje „faleš“ světa dospělých).

Mark se stále více vžíval do této postavy a usoudil, že existuje několik slavných falešných lidí, kteří si nezaslouží žít dál. Patřili mezi ně Johnny Carson, Elizabeth Taylorová, Paul McCartney a John Lennon – o němž usoudil, že není nic jiného než podvodník, který si víc než hudby cení peněz a slávy.

V roce 1980 se Markovy deprese, fascinace sebevraždou a obsedantní myšlenky vymkly kontrole; jeho mysl se upnula na zabití Johna Lennona. Začal hodně pít a podle své manželky ji stále více fyzicky týral.

V říjnu téhož roku se Mark po výletu do New Yorku své ženě přiznal, že jel do New Yorku Lennona zabít, ale nedokázal se k tomu odhodlat. Domnívala se, že to znamená, že si to rozmyslel.

Lest a klamání
V listopadu 1980 vydal John Lennon své poslední LP za života, Double Fantasy. Tím se slavný Beatle dostal ze svého dlouhého ústraní v Dakotě, Lennonově exkluzivním činžovním domě na Manhattanu.

Začátkem prosince Chapman opět odcestoval do New Yorku. Své ženě řekl, že si chce „udělat výlet, aby si vyčistil hlavu“, aby dospěl „jako dospělý“, aby „byl lepším manželem a lepším člověkem“.

Řekl, že zbraň, kterou chtěl Lennona zabít, hodil do oceánu. Řekl, že si již nepřeje, aby bývalý Beatles zemřel.

Výstřely, které slyšel celý svět
Dne 6. prosince 1980 si Mark Chapman koupil v newyorském obchodě s deskami kopii Lennonovy desky Double Fantasy a pak se utábořil před Dakotou. O dva dny později Chapman s albem v ruce sledoval, jak Lennon kolem 17:50 opouští budovu na cestě na nahrávání. Poté zamířil ke své čekající limuzíně.

Jak zachytil amatérský fotograf, jehož fotografie je dnes slavná, usmívající se Lennon se zastavil, aby Chapmanovi podepsal obal alba. Pak ale Chapman udělal něco, co při zpětném pohledu svědčí o skrytém motivu. Své cenné album s autogramem položil na nedaleký květináč a odešel.

Kolem půl jedenácté večer se Lennon vrátil ze studia – a Chapman na něj čekal.

Když Lennon a jeho žena Yoko Ono vystoupili z limuzíny, Chapman zvedl zbraň a několikrát vystřelil. Čtyřikrát zasáhl Lennona do zad a ramene.

Když na místo vraždy dorazili newyorští policisté, objevili Chapmana, jak si v klidu listuje výtiskem románu Kdo chytá v žitě. Nekladl žádný odpor. O hodinu později byl Lennon v nedaleké Rooseveltově nemocnici prohlášen za mrtvého.

Když se zpráva o Lennonově smrti dostala do médií, Chapmanova manželka okamžitě věděla, co její manžel udělal.

Soudní proces
Navzdory možnému histriónství se Mark David Chapman 22. června 1981 před neveřejným soudem přiznal k vraždě Johna Lennona před bytovým domem Dakota. To bylo v rozporu s radou jeho obhájce, aby se odvolal na nepříčetnost. Svým obhájcům řekl, že jeho rozhodnutí přiznat vinu vycházelo z toho, o čem se rozhodl, že je to „vůle Boží“.

Navzdory přiznání viny obhájce Jonathan Marks tvrdil, že příčetný člověk by nemohl takový ohavný čin uskutečnit. Tvrdil, že Chapman byl „pomatený a psychotický“. Trval na tom, že duševní odchylka mu zabránila vědět nebo pochopit, co udělal.

Obžaloba, státní zástupce Allen F. Sullivan, však tvrdila, že Chapman „spáchal úmyslnou, předem promyšlenou popravu Johna Lennona a jednal chladně, klidně a vypočítavě, když pana Lennona usmrtil tím, že na něj několikrát vystřelil z pistole ráže 38“.

Soudce Edwards a státní zástupce Sullivan položili Chapmanovi řadu otázek ohledně způsobu, jakým Lennona zabil. Státní zástupce se ptal, proč použil náboje s dutou špičkou. Na to Chapman odpověděl: „Abych zajistil Lennonovu smrt.“

(Je třeba poznamenat, že pod tmavými kalhotami a tmavě modrou košilí, které měl Chapman toho dne u soudu na sobě, měl neprůstřelnou vestu vydanou newyorským nápravným oddělením. Byli přesvědčeni, že Lennonův vrah bude sám zavražděn).

Vynesení rozsudku
Dne 24. srpna 1981 byl Chapman za vraždu Johna Lennona odsouzen k 20 letům doživotí; s nařízenou trvalou psychiatrickou léčbou.

Před vynesením rozsudku byl Chapman dotázán, zda chce soudu něco říci, načež vstal a přečetl úryvek z románu Kdo chytá v žitě:

„Pořád si představuji všechny ty malé děti, jak si hrají nějakou hru na tom velkém žitném poli a tak. Tisíce malých dětí a nikdo kolem – nikdo velký, chci říct – kromě mě. A já stojím na okraji nějakého šíleného útesu. Musím všechny chytit, když začnou přebíhat přes útes – myslím, když utíkají a nedívají se, kam jdou, musím odněkud vyběhnout a chytit je. To je všechno, co dělám celý den. Prostě bych byl chytač v žitě a tak.“

J. D. Salinger

Uvěznění
Chapman byl poslán do nápravného zařízení Attica u Buffala ve státě New York. Byl držen na samotce pro rizikové vězně. Důvodem byly částečně obavy, že by ho mohli zabít Lennonovi fanoušci z běžné populace.

V únoru 1982 Chapman 26 dní odmítal jíst. Nejvyšší soud státu New York povolil, aby ho stát krmil násilím. Ředitel psychiatrického centra Central New York Martin von Holden uvedl, že Chapman následně souhlasil s přijímáním tekutých živin – odmítal však jíst s ostatními vězni.

Zajímavé je, že Chapmanova manželka Gloria zůstala od počátku tohoto strašlivého utrpení svému muži oddaná. Od prvního povolení se Chapman a Glorie každý rok těšili z manželských návštěv, během nichž se věnovali sexu, jedli pizzu a diskutovali o biblické službě, kterou ve věznici zorganizovali.

Média
Prvních šest let za mřížemi Chapman odmítal poskytovat rozhovory. Nakonec však své mlčení prolomil tím, že poskytl audiozáznamy rozhovorů renomovanému novináři Jacku Jonesovi. Jones je použil k napsání investigativní knihy Let Me Take You Down: Inside the Mind of Mark David Chapman (Nechte mě vás sejmout: Uvnitř mysli Marka Davida Chapmana) v roce 1992.

V nahraných výpovědích Chapman uvedl, že vraždy lituje. Řekl, že nechtěl vyvolat dojem, že Lennona zabil kvůli slávě a proslulosti. To byla naprostá lež, uvážíme-li, že své ženě i Jacku Jonesovi přiznal pravý opak.

Dne 4. prosince 1992 poskytl Chapman první televizní rozhovor v pořadu 20/20 s Barbarou Waltersovou na stanici ABC a 17. prosince 1992 vystoupil v pořadu Larry King Live. Chapman dal svolení k tomu, aby byl jeho život zdramatizován ve dvou filmech: (The Killing of John Lennon, 2006) a Chapter 27 (2007).

Podmíněné propuštění
V roce 2000 získal Chapman nárok na podmínečné propuštění s tím, že již není nebezpečný pro společnost. Komise pro podmíněné propuštění mu nevěřila a zamítla jeho propuštění.

Od roku 2000 byl způsobilý požádat o podmínečné propuštění ještě jedenáctkrát; dalších jedenáctkrát bylo podmínečné propuštění zamítnuto. Při dvanáctém slyšení o podmínečném propuštění komise pro podmínečné propuštění do protokolu uvedla, že podmínečné propuštění zamítá „kvůli jeho činu, po němž se svět vzpamatovává z prázdnoty, kterou vytvořil“.

Chapman bude mít opět příležitost přesvědčit úřady o své duševní stabilitě v únoru 2024.

Léčivé místo pro svět
Dne 26. března 1981 přijala newyorská městská rada zákon, který 18. prosince 1980 předložil člen rady Henry J. Stern. Tím byla část města rozkládající se od 71. do 74. ulice označena jako „Strawberry Fields“. Pro veřejnost bylo otevřeno 9. října 1985, v den 45. narozenin Johna Lennona.

U tohoto Lennonova památníku bdí každý 9. říjen fanoušci všech věkových kategorií ze všech koutů světa. Fanoušci jeho hudby a věřící v jeho vizi světového míru. A každého 8. prosince se tisíce lidí shromáždí, aby truchlili nad jeho smrtí – a zároveň proklínali jméno Mark David Chapman.