Ztracený ostrov Ada Kaleh
Ada Kaleh se nachází severně od místa, kde se potkávají hranice Srbska, Bulharska a Rumunska, a je obklopen horami Železných vrat. Byl dlouhý 1,8 kilometrů a široký 400 metrů, pokrytý zejména štěrkem a pískem. Přestože by se to na první pohled nemuselo zdát, Ada Kaleh zažil mnoho významných historických událostí. Poprvé se o něm zmiňují členové Řádu německých rytířů v roce 1430, nazývají ho Saan. Ostrov měl mnoho různých jmen, v každém jazyce jiné – maďarsky Uj-Orsova Sziget, srbsky Orsovostrvo, rumunsky Insula Orșovei, německy Neu-Orschowa, italsky Porizza a arabsky Aba-i-Kebir. Nejvíce známé bylo ale turecké Ada Kaleh, což znamená Ostrovní pevnost.
A ta na ostrově skutečně stála. Postavili jí zde Habsburkové ve vaubanovském stylu, tedy v hvězdicovém půdorysu, s četnými střílnami a dělostřeleckými posty. Měla bránit Dunaj před Osmany, což ale nefungovalo, a Turci ostrov i pevnost několikrát dobyli. O ostrov se tak mnohokrát bojovalo až do roku 1791, kdy jej opět získali Osmané. Ovšem ani to nebylo definitivní. O sto let později se ostrov dostal do podivné situace. Při Berlínské mírové smlouvě se na jeho existenci zapomnělo a ostrov se dostal do právního vakua. Podle smlouvy zřejmě ostrov náležel Rakousku-Uhersku, ovšem faktickou vládu nad ním stále vykonávali Osmané, byl totiž v osobním majetku samotného sultána, který na ostrov jmenoval svého správce a také soudce.
Bitva o Gallipoli: Snímky mužů před tím, než budou houfně umírat pod palbou tureckého kulometu
Ostrov tak byl pod touto podivnou společnou správou obou říší až do roku 1913, kdy se ostrov rozhodli zabrat Maďaři, krátce na to vypukla druhá světová válka, kde prohráli všichni dosavadní vlastníci ostrova a ten připadl Rumunsku. Jenže Osmanská říše tuto anexi neuznala a dál posílala na ostrov malou vojenskou jednotku, aby zde zastupovala její zájmy. Teprve v roce 1923 Turecko uznalo, že ostrov patří Rumunsku.
Pohnuté dějiny ale nekončily. V roce 1931 byl ostrov zasažen hladomorem. Na ostrov osobně přijel rumunský vládce Karel II. a rozhodl, že všichni místní obyvatelé nemusí platit daně. To výrazně zvýšilo životní úroveň místních lidí. Na ostrov také začali ve velkém jezdit turisté, což byl další zdroj příjmů. Turisty lákalo zdání Orientu, které zde díky převážně tureckému obyvatelstvu bylo přítomné. Na ostrově byl bazar, mešita, spousty kaváren, člověk si při troše představivosti mohl připadat jako v Istanbulu.
Cařihrad na dobových pohlednicích: Takto vypadal Istanbul v roce 1890
Další události zásadní pro ostrov se odehrály po druhé světové válce. Rumunsko se stalo komunistickou zemí a největší obavy mělo z toho, že obyvatelé budou chtít emigrovat a budou se zkoušet dostat přes řeku. Proto byl přístup na ostrov silně omezen a na místní obyvatele opět dolehla chudoba. Aby situaci zachránil, rumunský vládce Gheorge Gheorgiu-Dej nechal na ostrově postavit malou továrnu. Ta ale moc neprosperovala a nad celou komunitou na Ada Kalehu se začal vznášet přízrak konce. Ten nenastal nakonec kvůli válce ani chudobě, ale protože se Jugoslávie rozhodla postavit velkou vodní elektrárnu Železná vrata. Kvůli ní byl ostrov v roce 1971 zatopen a navždy zmizel pod vlnami Dunaje. Všichni obyvatelé byli přemístěni na nedaleký ostrov Simian, putovala tam také mešita, bazar a hřbitov.
