Záhadná smrt Jana Kašpara
Poslední únorový den roku 1927 Jan Kašpar už domů nedorazí. Po posledním pokusu prodat pilu, aby měl z čeho umořit své dluhy, se zavře do své kanceláře. Po podlaze rozlévá benzin a namočí do něj i svou šálu, kterou si pak omotá kolem hlavy. Ráno jej najdou v bezvědomí a převezou do nemocnice, kde o pár dní ve věku 43 let umírá. Jako příčinu smrti určí lékař zápal plic.
Jana Kašpara většina z nás zná jako prvního českého pilota, který se vznesl do vzduchu na letounu. Stalo se tak 16. dubna 1910 v Pardubicích, kde s francouzským letadlem blériot dosáhl výšky přes 20 metrů a ulétl vzdálenost okolo dvou kilometrů. Je to první historicky doložený vzlet českého pilota, i když jej obklopují otazníky. Jeho bratranec Evžen Čihák, s nímž Jan Kašpar podnikal první letecké pokusy, později totiž prohlásí, že se na vlastním letadle vznesl dřív než on, jenže neměl ke své smůle žádné svědky.
Do dějin českého aviatiky se ale Kašpar zapsal především díky svému slavnému letu z rodných Pardubic do Velké Chuchle, kam 13. května 1911 přiletěl na svatbu svého přítele. Vzdálenost 121 kilometrů překonal za 92 minut ve výšce 800 metrů. K přeletu gratuloval Kašparovi i slavný francouzský pilot a konstruktér Louis Blériot.
Dalším jeho slavným letem se stal první dálkový přelet s cestujícím v Čechách na trase Mělník – Chuchle, kterou zdolal za 41 minut a 55 sekund. Jeho pasažérem byl redaktor listu Národní politika Jaroslav Kalva. V té době byl Kašpar na vrcholu své slávy, ale současně i na jejím konci. Jeho oslnivá letecká kariéra trvala pouhé dva roky – v období let 1910 až 1912, pak skromného, až zakřiknutého „otce české aviatiky“ provázely spíše nezdary a neúspěchy.
Zlom nastal, když mu v květnu 1913 zemřel otec, na kterého byl silně citově vázán. Schylovalo se k válce a dobám „báječných mužů na létajících strojích“ začalo odzvánět. Krátce po vyhlášení první světové války mu rakouské úřady zabavily sedm letadel. Podal si sice přihlášku k leteckému sboru, ale vojenská správa ho nepřijala, mimo jiné i proto, že neuspěl při pilotní zkoušce podle mezinárodních pravidel a neměl tak mezinárodní pilotní průkaz. Po válce už neměl šanci usednout do kokpitu, neboť řadu let nelétal. Kašpar věnoval svůj letoun muzeu a stáhl se do ústraní. Žil samotářsky a jeho životem neprošla snad žádná žena.
Načas se stal úředníkem, pak zkoušel obchodovat se dřevem. Jeho snahy spravovat rodinné jmění skončily fiaskem, nevydařený obchod na burze z něj udělal dlužníka. Nakonec žil u své sestry, údajně trpěl i duševní chorobou a problémy řešil alkoholem, jak vzpomínali někteří pamětníci. Za podivných okolností umírá 2. března 1927.
Pokud spáchal sebevraždu, jak se často uvádí, zvolil si poněkud neobvyklý způsob. Navíc nezanechal ani dopis na rozloučenou. Je tak možné, že k úmrtí došlo spíše nešťastnou náhodou, a sice v důsledku intoxikace. Kašpar možná hledal únik ze svých problémů nejen v alkoholu, ale i v čichání omamných látek, jako byl benzin. V té době ještě vdechování toxických výparů nebylo u narkomanů tak běžné jako později, takže tahle možnost při zjišťování příčiny smrti nikoho nenapadla. Lékař mu do úmrtního listu napsal “zápal plic”. Kašpar touto nemocí skutečně mohl trpět a inhalováním benzinu se třeba pokoušel mírnit ostrou bolest na prsou. Co přesně nakonec způsobilo jeho smrt, už se asi nedozvíme.
Pokud připustíme hypotézu o sebevraždě, nebyl jediným aviatikem, který si vzal život. “Stejným způsobem zemřel také vynálezce první řiditelné vzducholodě Henri Giffard, konstruktér prvního úspěšného letadla v Evropě Alberto Santos-Dumont, za sebevraždu mnozí považují i poslední let otce Malého prince Antoine de Saint-Exuperyho… a tak by se dalo pokračovat dlouho. Muži, kteří při své cestě vzhůru byli se smrtí v důvěrném kontaktu, se jí odnaučili bát,”
