Druhý vzdušný koráb, který Italové ztratili během válečného zápolení s rakousko-uherským rivalem, nesl označení „Námořní vzducholoď V.1 třídy V (Verduzio)“, později též „Citta di Jesi“. Osudnou noc z 5. srpna 1915 se její posádka pokusila napadnout nejdůležitější přístav a vojenskou základnu podunajské monarchie na severním Jadranu v Pule

Přestože válka na Jadranu připomínala ve srovnání s masakry západní fronty zapomenuté, místy až ospalé bojiště, o bojové akce zde nebyla nouze. K jedné z nich došlo po 23. hodině v noci 5. srpna 1915, kdy c. a k. přístavní velitelství v Pole (Pule) obdrželo poplašnou zprávu s varováním, že od jihozápadu přilétá nepřátelská vzducholoď. Následovalo okamžité vyhlášení všeobecného poplachu nejvyššího stupně.

Lodní protiletecká obrana i pevnostní dělostřelectvo přístavu zahájily neprodleně palbu ze všech hlavní. Nepřátelskými světlomety odhalení Italové tím ztratili výhodu momentu překvapení, takže raději předčasně svrhli svých dvacet 25kg pum, podpořených pěti 5kg zápalnými bombami a otočili se na útěk.

Brzy poté zpozorovali námořníci lehkého rak.-uh. křižníku Novara, že nebeské plavidlo pravděpodobně inkasovalo zásah do zadní části trupu a pomalu klesalo k mořské hladině. Ve 23.52 hod. Rakušané zastavili palbu, několik minut nato hlásila pobřežní signální stanice Fort Musil, že nepřátelská vzducholoď již leží na hladině u malého, 80 m dlouhého ostrova Poreru s majákem.

Do pátrání se teď vložily torpédovky 9T, 39T, 79T i torpédoborec Satellit spolu se čtyřmi tendry c. a k. námořního minového velitelství (k. u. k. Seeminenkommando). Z letecké základny na ostrově Santa Catarina současně odstartovaly i tři hydroplány námořního leteckého sboru (k. u. k. Seefliegerkorps): Lohner typ M (s označením E 20), Lohner typ Mn bzw. M2 (E 37) a Lohner typ T (L 48). Rak.-uh. námořníci odhalili nehybnou „Citta di Jesi“ v zátoce Veruda hodinu po půlnoci 6. srpna 1915, přičemž nad zadní osminou délky plavidla polotuhé konstrukce se v té chvíli již zavřela vodní hladina.

Torpédovka 79T poté zajala a vzala na palubu celou její nezraněnou posádku v počtu sedmi mužů včetně velitele, námořního poručíka Bruna Brivonesiho. Za svítání Rakušané vrak vzducholodi s velkými potížemi odtáhli do zálivu Saccorgiana, kde
jej dopoledne prohlédli přivolaní odborníci. Poté došlo na likvidaci trosek. Svůj úspěch pak k. u. k. Kriegsmarine náležitě využila skrze vojenskou propagandu, především v tisku.