Zachránil prezidenta a zneškodnil atentátníka. Z takových osob se většinou stávají národní hrdinové, což byl zpočátku i případ veterána z Vietnamu Olivera Sippla. Jenže pak se média začala šťourat v jeho životě a zjistila, že je homosexuál. Z hrdiny byl najednou štvanec.

22. října 1975 šel Oliver Sipple jako obvykle do práce. V San Franciscu se v tu dobu konala tisková konference prezidenta Geralda Forda v hotelu St Francis. Po jejím skončení prezident vyšel před budovu, kde na něj čekal dav jeho příznivců. Mezi nimi ale byla i Sara Mooreová, obyčejná matka čtyř dětí vyzbrojená revolverem. Sipple si jí a její zbraně všiml, když procházel kolem. Přiběhl k ní ve chvíli, kdy se zrovna snažila zastřelit prezidenta, a pistoli ji sebral. Mooreová sice stihla vystřelit, ale trefila pouze opodál stojícího taxikáře, kterého kulka naštěstí jen škrábla. Pak už se jí ujali profesionální bodyguardi a policie.

Mooreová u soudu dostala doživotí. Nebyl to první útok na Forda, nedlouho předtím se jej pokusil zabít jeden z následovníků vraha Charlese Mansona. Ze Sippla udělala celá událost hrdinu a místní noviny o něm chtěly napsat velký článek. K tomu ale potřebovaly zjistit další informace, jako třeba, co je Sipple vlastně zač. Primárně za tím samozřejmě nebyla snaha ublížit, ale dost se to zvrtlo.

Sipple byl totiž bývalý voják, veterán z války ve Vietnamu, který byl dvakrát zraněn. To bylo skvělé, jako profil hrdiny se to velmi hodilo. Jenže Sipple už v armádě nebyl, místo toho byl aktivní v místní sanfranciské LGBT komunitě a pomáhal s kandidaturou prvnímu gayovi ve vysoké politice Harveymu Milkovi.

Sipple věděl, co se chystají noviny napsat, a volal do několika redakcí, aby neuváděly jeho pravé jméno a identitu. Dokonce tvrdil, že nestojí o to být hrdinou, že je vlastně zbabělec a že odzbrojení střelkyně byla nejděsivější věc, jakou kdy zažil. Jenže od veterána z Vietnamu to znělo minimálně podivně. Navíc média už měla informaci o Sippleho sexuální orientaci a rozhodla se ji zveřejnit.

Zprávy vzbudily ve společnosti velké pobouření. Samotná Sippleho rodina neměla o tom, že je homosexuál, žádné informace a dozvěděla se to z novin. Celé věci se chytil i sám Milk, který vydal stanovisko, že gay komunita je na Sippleho hrdá, a celkově se snažil z jeho situace vytřískat politický kapitál pro LGBT komunitu. Samotný Sipple ale procházel martýriem. Jeho otec se s ním odmítl bavit, a dokonce mu sdělil, že není vhodné, aby se objevil na pohřbu své matky, která nedlouho předtím zemřela.

Sipple zdrcený postupem novin podal žalobu na sedm velkých redakcí, které všechny bez jeho svolení informovaly o jeho sexuální orientaci. U soudu tvrdil, že mu zveřejnění přineslo veřejnou hanbu, problémy v osobním životě a celkové ponížení. Jenže případ soud vůbec neotevřel kvůli tomu, že údajně byla Sippleho sexuální orientace známa mnoha lidem, zejména jeho přátelům z gay komunity, a nebyla tak žádným tajemstvím. Pro Sippleho bylo zdrcující i to, že prezident mu nepoděkoval, natož aby ho jako zachránce svého života pozval oficiálně do Bílého domu. Až mnohem později dostal oficiální poděkování, které si pověsil na zeď.

Zemřel ve 47 letech ve svém bytě, kde žil dlouhé roky zcela sám. Jeho život je ukázkou toho, že média mohou i statečného člověka zcela zničit, pokud se proti němu postaví veřejné mínění.