USS Indianapolis (CA-35) byla těžká křižníková loď amerického námořnictva, která sehrála klíčovou roli během druhé světové války. Přestože byla důležitou součástí mnoha námořních operací, její nejslavnější a nejtragičtější kapitola se odehrála na konci války, když byla 30. července 1945 torpédována japonskou ponorkou I-58. Tento útok vedl k jedné z největších námořních katastrof v dějinách Spojených států, přičemž tragédii umocnily útoky žraloků na přeživší námořníky.

Mise a torpédování

USS Indianapolis byla v červenci 1945 pověřena tajnou misí doručit komponenty pro atomovou bombu „Little Boy“ na ostrov Tinian. Úspěšně dokončila svou misi a zamířila zpět k Filipínám, ale její plavba byla tragicky přerušena, když byla krátce po půlnoci 30. července zasažena dvěma torpédy vypuštěnými z japonské ponorky I-58 pod velením kapitána Močicury Hašimoto.

Torpéda zasáhla loď na pravoboku, což způsobilo obrovské výbuchy a rychlé potopení lodi během pouhých 12 minut. Ze 1195 členů posádky přežilo počáteční útok a potopení lodi zhruba 900 mužů, kteří se ocitli v moři bez dostatečného vybavení a potravin.

Boj o přežití

Následující dny byly pro přeživší noční můrou. Bez zásob a v extrémních podmínkách začala posádka trpět dehydratací, hladem, vyčerpáním a popáleninami. Nejhorší však byla hrozba žraloků. Právě tato hrozba se stala jedním z nejděsivějších aspektů celé katastrofy.

Žraloci byli přitahováni krví a pohybem ve vodě, což z přeživších učinilo snadnou kořist. Odhady se liší, ale uvádí se, že několik stovek mužů mohlo zahynout právě v důsledku útoků žraloků. Přestože někteří z přeživších později popsali, že žraloci často jen zvědavě plavali kolem, mnoho z nich bylo napadeno a zabito těmito predátory.

Záchrana

Záchranné operace začaly až po čtyřech dnech od potopení lodi, kdy přeživší námořníky náhodně objevil letoun PV-1 Ventura během rutinního hlídkového letu. Následně byly vyslány záchranné lodě, které postupně zachránily zhruba 317 mužů. Pro mnoho z nich však už bylo pozdě a většina z nich podlehla zraněním, dehydrataci nebo útokům žraloků.

Následky a historický význam

Katastrofa USS Indianapolis zanechala hluboké stopy v americkém námořnictvu a vedla k důkladnému přehodnocení námořních operací a bezpečnostních protokolů. Kapitán lodi, Charles B. McVay III, byl následně postaven před válečný soud a obviněn z neplnění povinností, zejména z toho, že neprovedl úhybné manévry (zig-zagging), které by mohly snížit riziko torpédového útoku. McVay byl sice odsouzen, ale později částečně rehabilitován. V roce 2000 byl Kongresem USA plně očištěn a zproštěn viny.

Katastrofa USS Indianapolis se stala symbolem hrdinství a oběti námořníků, kteří bojovali a trpěli v extrémních podmínkách. Příběh lodi a jejích mužů je připomínán jako tragická kapitola druhé světové války, která zdůrazňuje krutost války a sílu lidského ducha čelit nepředstavitelným hrůzám.