Mocenské ambice Německého císařství
Triumfální vítězství nad Francií umožnilo Německu vyhlásit v roce 1871 sjednocený stát. Militantní císařství mělo v následujících letech permanentně udržovat všechny evropské síly ve střehu
Mezitím muselo Rakousko po válečném fiasku s Pruskem v 60. letech přistoupit k důkladným změnám. Došlo k uherskému vyrovnání, takže od té chvíle už nebylo Rakousko, ale Rakousko-Uhersko. Maďaři získali za řekou Litavou rozsáhlou autonomii a s Vídní je od té doby spojovala pouze osoba panovníka, zahraniční politika a správa financí. To ovšem dost rozladilo ostatní národy monarchie. Rakousko-Uhersko se začalo pomalu stávat mnohonárodnostním vroucím kotlem, v němž to začalo pořádně vařit, když se jednotlivé národy přihlásili o svá práva.
Nevypočitatelný voják
Zatím v Německém císařství převzal roku 1888 vládu po smrti svého děda i otce mladý císař Vilém II. (vládl 1888–1918). Snad právě díky tomuhle vojákovi tělem i duší získali Němci onu pověst militantního národa. Nade vše miloval vojenské přehlídky a pochody, v jeho proslovech převládal bojechtivý a výhružný tón. Opájel se mocí své říše, považoval ji za neporazitelnou a zpočátku obdivoval i kancléře Bismarcka. Jenže brzy po nástupu na trůn se objevily vážné trhliny mezi uvážlivým diplomatem a temperamentním, výbušným a nevypočitatelným vojákem. Už roku 1890 Vilém II. kancléře odvolal a rozhodl se vládnout sám.
Veškerou sílu státu, jehož existenci Bismarck trpělivě nejen vybudoval, ale i zajistil, hodlal teď císař použít ke zvýšení německé prestiže. Zatímco dosud měl Bismarck krytá záda zajišťovací smlouvou s Ruskem, Vilém ji klidně nechal padnout, čímž přispěl ke spojení Ruska s nepřátelsky naladěnou Francií. Vybudováním ohromné flotily podráždil i námořní velmoc Británii a ještě to podpořil roku 1896 nesmyslnou gratulací prezidentu Jihoafrické republiky k vítězné obraně před útokem britských kolonistů.
Obě monarchie se na začátku 20. století spojily v Dvojspolku, protože jim vlastně nic jiného nezbývalo. Rakousko-Uhersko však nedisponovalo příliš silným válečným potenciálem a nepomohlo ani přičlenění Itálie do Trojspolku. Německo samo nemohlo unést celou tíhu bojů na dvou frontách (západní i východní), takže do té doby největší světový konflikt měl pro obě mocnosti tragické následky.
Shrnutí článku (Ušetřili jsme vám 3 minuty čtení)
- 1871: Vznik sjednoceného Německého císařství po porážce Francie, což vytvořilo novou militantní velmoc v srdci Evropy.
- 60. léta 19. století: Rakousko-uherské vyrovnání přetvořilo monarchii v Rakousko-Uhersko, jehož národnostní nespokojenost přeměnila říši v nestabilní „vroucí kotel“.
- 1888: Nástup bojechtivého císaře Viléma II. na německý trůn (vládl 1888–1918), který posílil militantní kurz státu.
- 1890: Odvolání zkušeného kancléře Otty von Bismarcka Vilémem II., což vedlo k opuštění uvážlivé zahraniční politiky.
- Konec 19. století: Zánik zajišťovací smlouvy s Ruskem způsobil nebezpečné spojenectví Ruska s Francií proti Německu.
- 1896: Provokativní diplomacie Viléma II. a masivní budování německé flotily zásadně narušily vztahy s námořní velmocí Británií.
- Počátek 20. století: Vznik vojenského Dvojspolku mezi Německem a Rakousko-Uherskem (rozšířeného o Itálii na Trojspolek).
- Hlavní historický dopad: Vojenská slabost Rakouska-Uherska a nutnost Německa bojovat na dvou frontách vedly k tragickému pádu obou říší v první světové válce.
