Bl-125 byl velmi neobvyklý francouzský dopravní letoun

Meziválečné období představovalo pro letecké inženýry doslova zlatou éru neomezených experimentů. Konstruktéři hledali ideální tvary a uspořádání pro stále rostoucí poptávku po civilní dopravě. Z této touhy po inovacích se zrodil jeden z nejneobvyklejších létajících strojů vůbec a to francouzský Blériot 125.

Cestující ve dvou trupech

Společnost slavného aviatika Louise Blériota se na počátku třicátých let dvacátého století rozhodla postavit letadlo pro dvanáct pasažérů. Inženýři ovšem nezvolili klasickou koncepci jednoho trupu. Místo toho navrhli stroj se dvěma samostatnými podlouhlými gondolami. Tyto dva trupy byly spojeny masivním středním křídlem.

V každém z těchto trupů se nacházela kabina pro šest cestujících. Zajímavostí je že lidé seděli zády ke směru letu nebo čelem k sobě a měli k dispozici poměrně prostorný interiér. Vstupovalo se speciálními dveřmi na boku každé gondoly. Tento design měl teoreticky zajistit lepší rozložení váhy a poskytnout pasažérům více pohodlí.

Kde vlastně seděli piloti

Pokud byste hledali kabinu posádky v přední části některého z trupů byli byste zklamáni. Konstruktéři totiž umístili piloty a mechanika do zcela samostatné centrální gondoly. Tato kabina se nacházela přesně uprostřed letadla a tyčila se vysoko nad hlavní nosnou plochou.

Přímo pod pilotní kabinou ve stejné centrální sekci byly umístěny dva motory Hispano Suiza o výkonu pět set koňských sil. Agregáty byly zapojeny za sebou v takzvaném tandemovém uspořádání. Jeden motor poháněl tažnou vrtuli vpředu a druhý tlačnou vrtuli vzadu. Posádka tak seděla přímo nad burácejícími pohonnými jednotkami což představovalo obrovskou zátěž na lidský sluch i celkový komfort během letu.

Zkušební lety a technické potíže

První zkušební let prototypu s registrační značkou F ALZD proběhl na jaře roku 1931. Ačkoliv se stroj vznesl do vzduchu okamžitě se projevily jeho zásadní aerodynamické nedostatky. Tři masivní trupové sekce vytvářely obrovský odpor vzduchu a celkové letové vlastnosti stroje zkušební piloty hluboce zklamaly.

Stroj byl těžkopádný pomalý a velmi špatně ovladatelný. Konstruktéři se následující dva roky snažili letadlo upravovat a vylepšovat. Vyměnili motory upravili směrová kormidla a zpevnili celou konstrukci. Bohužel žádná z těchto změn nepřinesla požadované zlepšení letových charakteristik a nepomohla letadlu splnit dobové standardy.

Blériot 125 nikdy nezískal oficiální certifikaci pro komerční přepravu cestujících a stal se tak historickou slepou uličkou. Letecké společnosti o tento podivný a neohrabaný stroj neprojevily sebemenší zájem. Na podzim roku 1933 byl jediný vyrobený prototyp rozebrán a definitivně sešrotován. Zůstal tak pouze fascinující historickou epizodou a hmatatelnou připomínkou odvahy i omylů rané letecké dopravy.