Jeden prsten vládne všem: Jak Tolkienův epos dobyl svět a stal se zrcadlem naší doby
V análech světové literatury existuje jen málo děl, která by zanechala tak nesmazatelnou stopu jako Pán prstenů. Monumentální trilogie z pera britského profesora a filologa J. R. R. Tolkiena není pouhým fantasy příběhem o boji dobra se zlem. Je to komplexní svět s vlastní historií, jazyky a mytologií, který dodnes fascinuje miliony čtenářů a tvůrců po celém světě. Vstupme společně do Středozemě a odhalme, jak tento literární fenomén vznikl, jaký byl jeho dopad na naši kulturu a v čem se jeho fiktivní svět až mrazivě podobá tomu našemu.
Zrození Středozemě: Od zákopů k hobití noře
Příběh Pána prstenů začal klíčit v mysli Johna Ronalda Reuela Tolkiena (1892–1973) dlouho předtím, než napsal první větu o hobitech. Jakožto profesor staré angličtiny a literatury na Oxfordské univerzitě byl hluboce ponořen do studia severských a anglosaských mýtů, ság a eposů, jako je například Beowulf. Fascinován jejich útržkovitostí, zatoužil stvořit vlastní, ucelenou mytologii pro Anglii.
Klíčovým impulsem pro formování jeho světa však byla drsná osobní zkušenost. Hrůzy první světové války, které Tolkien zažil na vlastní kůži v bitvě na Sommě, zanechaly v jeho duši hluboké jizvy. Mrtvé močály před branami Mordoru, pustošení krajiny průmyslovou mašinérií zla i statečnost a přátelství obyčejných vojáků tváří v tvář nepředstavitelné hrůze – to vše jsou ozvěny zákopové války přetavené do epického vyprávění. Samotná postava věrného a statečného Sama Křepelky byla dle Tolkienových slov inspirována britskými vojáky, které na frontě poznal.
Prvním krokem do Středozemě byla kniha pro děti, Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky, vydaná v roce 1937. Její nečekaný úspěch přiměl nakladatele, aby si vyžádal pokračování. Tolkien se však nechtěl opakovat. Místo další pohádky začal psát mnohem temnější a komplexnější příběh, který mu zabral téměř dvanáct let. Dílo, původně zamýšlené jako jediný svazek, muselo být kvůli poválečnému nedostatku papíru a enormnímu rozsahu rozděleno do tří dílů: Společenstvo Prstenu (1954), Dvě věže (1954) a Návrat krále (1955). Zrodil se Pán prstenů.
Kulturní dopad: Více než jen kniha
Zpočátku bylo přijetí díla smíšené. Někteří kritici jej odsuzovali jako eskapistickou a dětinskou literaturu. Čtenáři si však ke komplexnímu příběhu našli cestu a zejména v 60. letech se v USA stal Pán prstenů kultovním dílem, symbolem kontrakultury a ekologického hnutí. Mladí lidé v něm nacházeli poselství o boji proti odlidštěnému systému, o důležitosti přátelství a o ochraně přírody. Hesla jako „Gandalf for President“ se stala běžnou součástí studentských protestů.
Dopad Tolkienova díla na moderní kulturu je nezměrný. Prakticky položil základy žánru epické fantasy, jak jej známe dnes. Rasy jako elfové, trpaslíci a skřeti, archetypy moudrého čaroděje či temného pána, to vše se stalo standardem, který nesčetněkrát napodobovali a variovali další spisovatelé, tvůrci her i filmaři. Bez Pána prstenů by pravděpodobně nevznikly světy jako Dungeons & Dragons, Warhammer nebo Píseň ledu a ohně George R. R. Martina. Jeho vliv přesáhl i do hudby, kde inspiroval kapely jako Led Zeppelin či Rush.
Středozem na filmovém plátně: Dlouhá a strastiplná cesta
Převést takto rozsáhlé a detailní dílo na filmové plátno se dlouho zdálo nemožné. První pokusy v podobě animovaných filmů (např. Ralpha Bakshiho z roku 1978) se setkaly se smíšenými reakcemi a nedokázaly plně zachytit ducha předlohy. Skutečný průlom přišel až na počátku 21. století.
Novozélandský režisér Peter Jackson, celoživotní fanoušek Tolkiena, se pustil do mamutího úkolu natočit celou trilogii najednou. Jeho filmová sága, uváděná v letech 2001–2003, se stala globálním fenoménem. Jackson dokázal s úctou k předloze, ale zároveň s využitím nejmodernějších technologií, oživit Středozem v dechberoucí vizuální podobě. Ačkoliv se filmy v některých ohledech odchylují od knih (například posílením role Arwen či vynecháním postavy Toma Bombadila), jejich základní poselství a atmosféru se podařilo zachovat. Trilogie získala celkem 17 Oscarů, přičemž závěrečný Návrat krále proměnil všech 11 nominací, čímž se zařadil mezi nejúspěšnější filmy historie.
Zrcadlo našeho světa: Válka, příroda a naděje
Jedním z důvodů, proč Pán prstenů i po desetiletích rezonuje se čtenáři, je jeho nadčasovost. Tolkienův svět není jen únikem z reality; je jejím mocným zrcadlem. Konflikt mezi svobodnými národy Středozemě a totalitní mocí Mordoru silně připomíná střet demokracie a tyranie ve 20. století. Sauronova touha po absolutní kontrole, symbolizovaná Jedním prstenem, je varováním před nebezpečím neomezené moci.
Velmi silným tématem je střet přírody s bezohlednou industrializací. Sarumanovo ničení lesa Fangorn pro potřeby válečné mašinérie a ohyzdné doly a zbrojovky Mordoru jsou jasnou kritikou devastace životního prostředí, kterou Tolkien kolem sebe pozoroval. Proti tomu stojí láska elfů k lesům, prostý a přírodě blízký život hobitů a prastará síla Entů, strážců stromů.
Především je však Pán prstenů příběhem o naději a o tom, že i ten nejmenší jedinec může změnit osud světa. Není to velký válečník ani mocný čaroděj, kdo nese nejtěžší břemeno, ale malý hobit Frodo Pytlík. Jeho cesta je připomínkou, že skutečné hrdinství nespočívá ve fyzické síle, ale v odvaze, vytrvalosti a síle přátelství, které dokáže překonat i tu nejtemnější beznaděj.
Pán prstenů je literárním klenotem, který překračuje hranice žánru i času. Je to dílo, které nás učí o historii, mytologii, jazyce, ale především o nás samých. V zápase o Středozem můžeme vidět ozvěny našich vlastních bojů, v odvaze jeho hrdinů inspiraci pro naše vlastní životy a v jeho kráse a smutku odraz pomíjivosti a naděje našeho vlastního světa. A právě proto zůstává i po více než půlstoletí aktuální a živý.
