Venkovská strava v době středověku
Základním rysem středověkého stravování byla spolu s rozdělením společnosti na jednotlivé stavy i z toho vyplývající rozrůzněnost jídelníčku. Nešlo pouze o to, že si chudý člověk vybrané pochoutky putující na šlechtický stůl nemohl dovolit. I kdyby tuto možnost měl, byl ve středověkém vnímání svým původem předurčen k požívání pouze určitého druhu stravy a překročení těchto zásad se považovalo za narušení společenského řádu.
Nejrůznější kaše a tmavý chléb
Základem stravy prostých lidí byly samozřejmě kaše a chléb. Ten sice tvořil jídelníček i ostatních vrstev, záleželo však na mouce, z níž se pekl. Venkovanům byl vyhrazen tmavý žitný, v němž mohly být přimíchány také další méně hodnotné přísady jako špalda, čirok nebo v případě neúrody třeba i mouka z jedlých kaštanů. Zjednodušeně řečeno, chléb chudiny byl černý, na rozdíl od pšeničného vyhrazeného vyšším vrstvám, jenž měl světlou barvu.
![](https://www.hbhistory.cz/wp-content/uploads/2022/12/Stredovek.jpg)
Kaše obsahovaly nejrůznější přísady „co dům dal“, jejich základem však byla mouka a nahrubo nadrcená zrna obilí. Někdy se přidávalo též mléko a různé luštěniny, v časech nouze musely posloužit třeba i drcené žaludy. Vařily se také sladké mléčné kaše slazené medem a ovocem, byly však daleko méně časté a představovaly spíše slavnostní jídlo. Mouka byla rovněž základem hustých polévek, které měly především zasytit. Také ony obsahovaly vše, co zrovna bylo k dispozici, a lze říci, že od kaší se svou konzistencí ani obsahem příliš nelišily. K pití sloužila především voda.
V hlavní roli zelí
Středověký rolník nebyl v žádném případě vegetarián. Maso sice představovalo poměrný luxus, ale dostupné zpravidla bylo, a to v nasolené a vyuzené podobě, v níž se mohlo dlouhodobě uchovávat. Ze zeleniny byla vedle luštěnin častou poživatinou chudých lidí cibule a zelí, populární zvláště v českých zemích. Zajímavé je, že zatímco zelenina byla vyhrazena prostým lidem, jíst ovoce jim podle středověkých měřítek nepříslušelo.
To souviselo s vžitými představami o hierarchii ve světě rostlin, které byly obsahem učených a zcela vážně míněných pojednání. Plody rostoucí v zemi, jako různé hlízy a kořeny, byly podle nich méně ušlechtilé než ovoce v korunách stromů, protože to roste blíže nebi. Tuto situaci ilustruje příhoda z díla jednoho italského autora 15. století, kdy si prostý rolník chodil trhat broskve do zahrady svého pána. Chytili ho, potrestali a dali mu ponaučení: „Příště nech na pokoji ovoce pánů a jez si svoje. Tím je řepa, česnek, pórek, cibule a šalotky s čirokovým chlebem.“