Martin Roháč, jehož život a činy jsou zahaleny tajemstvím a legendami, byl významnou postavou v historii středověkého zločinu. Byl to český voják a později i loupežník a vrah s historicky největším počtem obětí v Českých zemích. Pocházel z Velké Bíteše. Se svou loupežnickou skupinou zavraždil v letech 1568–1571 59 lidí.

Roháč byl členem známé loupeživé bandy, která terorizovala oblasti ve střední Evropě, zejména na území dnešního Slovenska a České republiky. Tato skupina, která často operovala na hranicích mezi těmito zeměmi, byla známá svými nájezdy, během nichž přepadávali vesnice, zámky a cestující, přičemž neváhali vraždit a rabovat.

Roháčova skupina byla nejen známá svou brutalitou, ale také svou schopností unikat spravedlnosti. Jejich metody byly rafinované a vypočítavé, což jim umožňovalo dlouho se vyhýbat dopadení. To vedlo k tomu, že se stali téměř mýtickými postavami v očích místního obyvatelstva, obklopeni aurou strachu a respektu.

První vraždy byly spáchány již v Sedmihradsku, kde jeho skupině padli za oběť 4 lidé. Ti byli okradeni o 24 zlatých a oděv. Další obětí byl kupec nedaleko Vídně, který byl okraden o 40 zlatých, dvě ručnice a oděv. U Rahašpurku spáchali dvě vraždy. Své oběti tentokrát okradli o zbraně. Následující vraždy spáchali u Stupavy, pod Prešpurkem, v Uherském Hradišti, Uherském Brodě, u Bánova, v dnešních Velkých Bílovicích a v Hustopečích u Brna, kde v jeden den zavraždili tři muže a oloupili soukeníky o tři postavy sukna. K dalším vraždám došlo v Újezdě, Poštorné a u Ivančic.

Po těchto zločinech se někteří členové skupiny rozhodli odejít, protože se již dostali domů. Společně s ním zůstali pouze Mikuláš Miča z Předklášteří u Tišnova a Jan Čech. Jejich krutost se poté zvýšila. Například u Mělníka, za Čáslaví a u Chrudimi zavraždili 3 těhotné ženy, vyřezali z nich čtyři plody a nenarozeným dětem vyňali srdce, plíce a játra, která uvařili a snědli. Věřili, že jim to dodá odvahu a budou moci déle loupit a vraždit. Roku 1571 byl v Tišnově dopaden Mikuláš Míča. Tehdy byl aktivní už pouze Roháč. Míča se na mučidlech přiznal a brzy poté byl ve Velké Bíteši zatčen Roháč, a taktéž skončil na mučidlech, kde se ke svým zločinům přiznal.

Přes svou proslulost a obávanost se Roháčovi a jeho bandě nakonec nepodařilo uniknout spravedlnosti. Po řadě neúspěšných pokusů o dopadení byl Roháč konečně zajat a postaven před soud. Jeho proces a následné popravy byly velkou událostí, která přitáhla pozornost veřejnosti po celé střední Evropě.

Rozsudek nad Martinem Roháčem byl vynesen 7. února 1571. Byl stejně krutý, jako byly kruté zločiny spáchané bandou Martina Roháče. Nejdříve měly být odsouzenému u pranýře odnímány články prstů a pak měl být přiveden na popraviště, kde mu měl kat trhat kleštěmi části těla, pak mu měly být kolem zpřeráženy všechny končetiny a ještě za živa měl být vpleten do kola a takto čekat na svou smrt. Rozsudek nad odsouzencem byl vykonán brněnským katem a jeho šesti pomocníky 17. února 1571.

Ve své době byl Martin Roháč považován za jednoho z nejobávanějších zločinců, ale dnes je jeho postava spíše předmětem historického zkoumání a folkloru. Jeho příběh nám připomíná temnou stránku středověké Evropy, kde právo a pořádek často ustupovaly před násilím a chaosem. Roháč a jeho skupina jsou příkladem toho, jak mohou extrémní okolnosti vést jednotlivce k násilným a destruktivním činům, a zároveň ukazují na složitost a mnohoznačnost historických postav, jejichž skutečné motivy a osobnost zůstávají často zahaleny tajemstvím.