Edisonův mýtus: Válka o světlo a vynález, který změnil noc v den

Když se řekne žárovka, většině z nás se okamžitě vybaví jediné jméno: Thomas Alva Edison. Představíme si osamělého génia, který v záři první rozsvícené baňky triumfálně zvolá „Heuréka!“. Historie je však málokdy dílem jediného muže a příběh elektrického světla je toho dokonalým příkladem. Je to sága plná zapomenutých průkopníků, urputných patentových bitev a především neúnavného hledání jedné klíčové součástky, která navždy proměnila lidskou civilizaci.

První jiskry aneb Světlo před Edisonem

Myšlenka přeměnit elektřinu ve světlo nebyla v Edisonově době nijak nová. Již na samém počátku 19. století, konkrétně v roce 1802, demonstroval anglický chemik Sir Humphry Davy princip takzvané obloukové lampy. Provedením silného elektrického proudu mezi dvěma uhlíkovými elektrodami vytvořil oslnivě jasné světlo. Mělo to však háček – světlo bylo příliš intenzivní pro domácí použití, elektrody rychle shořely a zařízení vyžadovalo obrovské množství energie. Bylo to velkolepé, ale nepraktické.

Skutečný cíl spočíval v principu inkandescence – tedy rozžhavení tenkého vlákna v baňce, ze které je odčerpán vzduch, aby vlákno okamžitě neshořelo. Během následujících desetiletí se o to pokoušela celá řada vynálezců po celém světě. Skot James Bowman Lindsay představil funkční prototyp již ve 30. letech 19. století, narazil však na problém s životností vlákna a nedostupností spolehlivého zdroje elektřiny.

Nejblíže k úspěchu měl před Edisonem britský fyzik a chemik Sir Joseph Swan. Již v roce 1860 získal patent na žárovku s karbonizovaným papírovým vláknem. Tehdejší vakuové pumpy však nebyly dostatečně výkonné, a tak zbytky kyslíku v baňce způsobovaly rychlé spálení vlákna. Swan se k problému vrátil o patnáct let později s lepší technologií a v roce 1878 veřejně demonstroval funkční žárovku, která osvětlila přednáškový sál v Newcastlu. Jeho jméno však paradoxně zůstalo ve stínu amerického konkurenta.

Kouzelník z Menlo Parku a hon na dokonalé vlákno

Thomas Edison vstoupil do „války o světlo“ s odhodláním a především s unikátním přístupem. Nechtěl vynalézt pouze žárovku; chtěl vytvořit celý systém. Jeho vize zahrnovala elektrárnu, rozvodnou síť, vypínače, pojistky i měřiče spotřeby. Žárovka byla jen posledním, byť nejdůležitějším, dílkem skládačky.

Ve své slavné laboratoři v Menlo Parku, jakési „továrně na vynálezy“, zaměstnával tým špičkových inženýrů a vědců. Společně systematicky testovali tisíce materiálů, které by mohly sloužit jako ideální vlákno. Muselo být odolné, mít vysoký elektrický odpor (aby se snížily ztráty v síti) a být levné na výrobu. Zkoušeli vše od platiny přes bavlnu až po vousy jednoho z kolegů.

Legendární průlom nastal v říjnu 1879. Po stovkách neúspěšných pokusů se týmu podařilo vytvořit stabilní vlákno z obyčejného zuhelnatělého bavlněného vlákna. Tato první prakticky použitelná žárovka svítila nepřetržitě přes 13 hodin. O Silvestru téhož roku Edison uspořádal velkolepou veřejnou demonstraci, při níž stovky jeho žárovek osvítily okolí laboratoře v Menlo Parku. Svět byl ohromen a tisk ho okamžitě překřtil na „Kouzelníka z Menlo Parku“. Edison si svůj vynález nechal patentovat v lednu 1880, čímž si zajistil klíčovou pozici na americkém trhu.

Patentové bitvy a triumf v ulicích

Zprávy o Edisonově úspěchu se rychle donesly do Evropy, kde Joseph Swan již dávno disponoval vlastním funkčním patentem. Následovaly nevyhnutelné právní spory. Ve Velké Británii soudy uznaly Swanův patent jako platný, což Edisonovi zkomplikovalo vstup na britský trh. Oba vynálezci, spíše než aby se utápěli v nekonečných soudních tahanicích, se zachovali jako pragmatičtí obchodníci. Spojili své síly a v roce 1883 založili společnou firmu Edison & Swan United Electric Light Company, která pod značkou „Ediswan“ dominovala britskému trhu.

Edisonův skutečný triumf však nespočíval jen v žárovce samotné, ale v realizaci jeho komplexního systému. V září 1882 spustil na newyorské Pearl Street první komerční elektrárnu na světě, která napájela osvětlení v desítkách budov na dolním Manhattanu. Tím dokázal, že elektrické světlo není jen laboratorní kuriozitou, ale spolehlivou a bezpečnou alternativou k nebezpečným a páchnoucím plynovým lampám.

Nová éra: Jak žárovka přetvořila společnost

Dopad spolehlivého elektrického osvětlení na společnost byl naprosto revoluční. Továrny mohly přejít na třísměnný provoz, což dramaticky zvýšilo produktivitu. Města se stala po setmění bezpečnějšími a ulice ožily nočním životem. Lidé mohli číst a pracovat i po západu slunce, což mělo obrovský vliv na vzdělání a volný čas. Skončila éra, kdy denní rytmus lidstva určovalo pouze slunce. Žárovka nejenže rozsvítila naše domovy, ale symbolicky osvítila cestu do moderní éry 20. století.

Závěr

Kdo tedy vynalezl žárovku? Odpověď není tak jednoduchá, jak se zdá. Desítky vědců a vynálezců položily základy, Joseph Swan vytvořil jednu z prvních funkčních a patentovaných žárovek. Byl to však Thomas Edison, jehož systematický přístup, důraz na komerční využitelnost a vytvoření celého elektrického ekosystému nakonec přinesly světlo do domácností po celém světě. Jeho jméno je tak se žárovkou spojeno právem, nikoliv však jako jméno jediného vynálezce, ale jako jméno vizionáře, který dokázal geniální myšlenku proměnit v realitu, jež navždy změnila tvář naší planety.