Vážení, kdo z vás to má!

prachy.jpg

Jsou okamžiky, kdy mi v téhle banánově hadrové republice zůstává rozum stát. Nedávno při cestě autobusem k nám na jedné vesnické zastávce nastoupila mladá slečna z kategorie sociálně nepřizpůsobivých s hejnem malých sourozenců. Zřejmě se jeli do blízkého města pobavit. Co taky na vesnici. Nákupní tašku neměl nikdo, slečna jen tepláky, tričko a ruce v kapsách. Děcka hned začala v autobuse řádit a ječet. Slečna za lístky platila u řidiče velkou bankovkou. Vzhledem k tomu, že nás bylo v autobuse pět a půl, řidič ji požádal, jestli nemá drobné. „Nemám,“ odsekla nepřizpůsobivka. Mám už jen tisícovku a dvoutisícovku!“

My ostatní zírali jak opaření. Vážení, kdo z vás to má! Moje matka před státním převratem celý život doslova dřela, aby se mohla o rodinu starat. Za to jí stát vyměřil v důchodu takovou almužnu, že nebýt nás dětí, neměla by po hadráku koncem měsíce co jíst. Já chodím do práce celý život. Byly doby, kdy jsem měla i dvě zaměstnání, aby si moje rodina mohla něco dopřát. Ale nikdy se mi nepodařilo mít v peněžence „mýrnyx týrnyx“ přes tři tisíce s vědomím, že je někde ve městě utratím za zábavu a blbiny. Ano, kdo z nás tohle má. Pokud někdo závidí důchodcům, kteří většinou celý život pracovali, tu Babišovu pětitisícovku, závidí zbytečně. Důchodci státní rozpočet nedrancují, problém je zřejmě někde úplně jinde.!!!!!!!!!!!!

Sdílej:

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Translate »