Tank Char B-1

Cesta ke standardnímu francouzskému těžkému tanku byla složitá. Od zadání vývoje po zařazení do výzbroje proběhlo více než desetiletí. Vývoji se v průběhu dvacátých let věnovalo několik firem, ze kterých vyšel vítězně Renault, jehož prototyp byl po úpravách v roce 1929 přijat do výzbroje.

V roce 1929 vznikla série 32 tanků, označovaných Char B-1. Stroj spočíval na podvozku typu Holt, tvořeném na každé straně sadou 16 malých pojezdových kol, celý bok chránil plech. Podvozek doplňovalo hnací a napínací kolo a kluzná dráha, po níž se pohybovala vrchní část pásu.

Výzbroj tvořily dva kanóny – 75mm v trupu a 47mm ve věži. Starší stroje s věží APX-1 disponovaly typem SA-34, v dokonalejší APX-4 se nacházel SA-35 stejné ráže, avšak lepších parametrů. Výzbroj doplňoval 7,5mm kulomet Hotchkiss lafetovaný ve věži vedle děla. Vozidla v této konfi guraci dostala označení Char B-1 bis. Výroba pokračovala pomalu a do kapitulace v červnu 1940 vzniklo jen 414 strojů všech verzí.

Char B-1 vstupovaly do služby u samostatných tankových praporů, jež se později staly součástí tankových divizí DCR (Division cuirassée). Ty postavila francouzská armáda celkem čtyři, každá disponovala mimo jiné i těžkými Char B-1. 1. DCR se střetla 15. května 1940 s částmi německé 5. tankové divize. Krátce po poledni došlo k těžkému boji, v němž obě strany zaznamenaly citelné ztráty, Francouzi přišli o devět Char B-1, protivník dokonce o 25 obrněnců.

Do večera se však poměr ztrát obrátil, francouzská tanková divize odepsala celkem 65 obrněnců, z toho 40 Char B-1, německé ztráty nepřekročily celkově čtyři desítky strojů. Následujícího dne se u Solre- le-Château dostaly zbytky 1. DCR do obklíčení.

Většina Char B-1 byla zničena v boji a poslední kusy opuštěny, neboť jim došly pohonné hmoty. 2. DCR bojovala ve stejné době na obranné čáře podél řeky Oise, kde během pěti dnů ztratila 55 Char B-1 a musela se stáhnout k doplnění stavu a 4. června se zapojila do dalších bojů v prostoru Mont de Caubert, kde opět zaznamenala vážné ztráty. 3. DCR operovala v prostoru Sedanu a snažila se přes narůstající ztráty zastavit postup nepřítele. Ještě 12. června měla divize 15 Char B-1, schopných boje.

Těžké tanky ustupovaly na jih od Châlons-sur-Marne, kde je jeden za druhým vyřadila německá palba. 4. DCR pod velením generála de Gaulla vedla 16. května úder směrem na Montcornet, neměla však ženijní prostředky pro překonání řeky Serre. Dne 18. května de Gauleovy obrněnce zaútočily na německé jednotky před Laonem a zpomalila jejich postup. Stejně jako ostatní tankové divize utrpěla i 4. DCR těžké ztráty a v následujících týdnech přišla o většinu výzbroje.