Svatá Anna – Poutní areál
Počátky poutního areálu u Sv. Anny sahají až do 18. stol. Pojí se s pověstí o písaři pohledského kláštera Jakubovi Čermákovi (někdy uváděném jako Prokopovi), který v roce 1730 při lovu vlka zapadl do bahna. V obavách o svůj život se začal horoucně modlit. Tu zaslechl zvuk varhan a zpěv chorálu, z něhož prý několikrát zaslechl jméno sv. Anny. Proto se začal k této světici modlit a slíbil, že bude-li zachráněn, vystaví na místě kapličku. Tak se také stalo. Při výstavbě kapličky byl nalezen pramen a zvěst o Čermákově zázračné záchraně se rychle šířila Vysočinou. Další zázraky se už pojí přímo s nalezeným sirnato-železitým pramenem. Jako první byla léčivou vodou uzdravena poloslepá žena dřevaře Tondla. Otíráním očí svatoanenskou vodou se jí navrátil zrak. I tato informace se rychle roznesla po okolí a u pramene pod kapličkou přibývalo poutníků i nemocných. Opat pohledského kláštera Bohuslav Tureček a abatyše Kandida Marešová nechali kvůli množícím se zázrakům postavit v místě r. 1752 poustevnu. Ovšem pojem poustevna by mohl být poměrně zavádějící. Šlo o jednopatrovou, zděnou budovu se šindelovou střechou, umístěnou na ostrůvku odděleném od okolí vodním příkopem. Do poustevny byl povolán mnich František Augustin Hertwig, jehož úkolem bylo zapisovat zázraky, které se u studánky udály. Od roku 1752 – 1773 jich popsal 28. (Další zázraky jsou zaznamenány např. ještě v roce 1888, či dokonce v roce 1962). Počet poutníků vzrůstal na tisíce. Proto byl v roce 1760 iniciativou zmiňované pohledské abatyše Kandidy z milodarů postaven rokokový kostelík, v roce 1761 byl vysvěcen a roku 1766 obohacen o dva malé zvony. Poutní éra symbolicky končí roku 1824 přestavbou kapličky u pramene na větší kapli, zájem poutníků však neopadá. Web
