Nechci nikomu bránit…

penize

Nikomu nechci bránit, aby si zaplakal nad osudy obyvatel takzvaných rozvojových zemí všude možně na planetě a posílal jim štědré dotace. Ale ať to dělá za vlastní peníze ze své vlastní kapsy.
Mě je mnohem víc líto lidí v Čechách a na Moravě, někde na severu, kterým zavřeli z ekonomických důvodů nemocnici, těch, kteří nemohou najít nikoho, kdo by jim spravil zuby. Těch, kteří marně hledají pro nemohoucí prarodiče místečko v domově důchodců, protože rodina se o ně nemůže z ekonomických důvodů starat.
Je mi líto mladých lidí, kteří nemohou založit normální rodiny, protože nemají kde bydlet. Vždyť se prý máme mnohem lépe, než za toho „ošklivého“ socialismu. Tak proč se musejí mladí lidé mačkat pohromadě s rodiči v jednom bytě ještě ve třiceti, přesto že chodí do práce? Je mi smutno, když slyším, že si mladý člověk musí vzít v pětadvaceti letech hypotéku s délkou trvání do smrti, musí být u nemovitosti uvázaný jak pes u boudy, musí se bát, aby neonemocněl, nebo nepřišel o práci a dům nebo byt nepropadl bance. Nedivím se, že i mladí lidé polykají antidepresiva po hrstech.
Je mi líto lidí kolem šedesáti, které by tenhle zrůdný systém nejraději ještě v sedmdesáti hnal k pásu do kolbenky a nechal je tam udřít, jen aby jim nemusel dát korunu důchodu, protože peníze na důchody je potřeba „rozfrcat“ jinde. Člověk nad šedesát patří na odpočinek. Každý věk má svoje limity a ty naše se rychle krátí, čím dál víc lidí u nás umírá aniž by se dožili pětašedesáti, stačí se podívat na nejbližší hřbitov a přečíst si nejnovější data na náhrobcích.
Je mi líto rodičů, kteří musejí žebrat na sociálních sítích o příspěvek, protože jejich dítě onemocnělo těžkou chorobou, která se zdravotní pojišťovně nevejde do tabulek a proto ji nehradí. Je mi líto rodin, kde rodiče, místo aby vychovávali děti, utíkají z jedné práce do druhé, ne proto aby dělali kariéru, ale proto, aby zajistili rodině aspoň trochu slušný standard.
Je mi líto lidé bez domova, ne každý je alkoholik nebo narkoman. Stačí když bydlíte v nájemním bytě, jste sami, je vám kolem padesáti a přijdete o práci nebo těžce onemocníte. Párkrát se zpozdíte s nájmem a jste na ulici a to šup. Je mi líto, když vidím jak ty vystresovaní pracující a vymírající Evropany někdo donekonečna ždímá, aby poslal jejich peníze do nějaké tramtárie , kam stejně nedorazí a nebo budou rozkradeny už cestou nebo je bez výsledku rozdal a zcela zbytečně na neefektivních sociálních dávkách. Tohle, že má být charita? Ne, to je vykořisťování a genocida.

Sdílej:

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Translate »